Rozešel jsem se s přítelkyní Laďkou Smetkovou. Vlastně ona se rozešla se mnou :) Nebo já ani nevím kdy je důležité kdo se s kým první rozejde. Laďčin důvod je, že se mě bojí. Je fakt, že moje jednání v mánii je rychlé, ale ne překotné, je systematické a o tom co dělám přemýšlím. Nejsem agresivní ani arogantní, ale přesně si vybavuji tu scénu s tou pixlí léků od babičky na bolest. Od Laďky jsem poprvé v životě slyšel své starší dceři (13let) říkat aby na tebe nepaštikovala a jestli jsme řešili že biju malou Terezku (8let) - plastovým kýblem na odpadky, když mi u práce co jsem za ni dělal zavazela :) tak Laďku zbili dveře když v nich stála a paštikovala na mě a já chtěl dveřmi pouze projít s krabičkou babiččiných léků na bolest, kterou jsem slušně žádal a pak jsme se přetahovali o box, kde byla krabička uložená. Bohužel se tedy omlouvám, ale já mám rád tak jako každý jiný i uctivost a respekt. Laďka s uctivostí problém neměla a s respektem taky ne, ale mě by v rámci respektu nenapadlo někomu organizovat léky. Užívat lék bez přečtení příbalového letáku je třeba jako dávat si hlaveň pistole k hlavě, co by třeba v případě požití vícero léků bylo méně bolestivé a rychlé.
Laďko, ono by se nic nestalo, kdybych vypil celou láhev (1,5l) s namíchanými třemi quetiapiny jen je dost pravděpodobné, že bych mohl dostat z toho extrapyramidální syndrom, jako třes a běhání očí ke stropu. Přežil bych to. U předávkování Lithia je vcelku natuty odvaření ledvin a štítné žlázy - přežiješ taky. Správná hladina Lithia se určuje krevním rozborem a ne jak si kdo zrovna zmyslí, kolik si vezme tabletek. Na mánii kterou jsem měl je ale podstatný lék Tisercin. Ten mozek vypne a tělo si dokáže odpočinout. Jenže taky si můžu dovolit dát jen dva, každopádně u tebe doma. V léčebně je to potom už jedno. Tam jsou nachystaní na to, že se člověk pomočí při vysokých dávkách Tisercinu. O Tisercinu jsem ti Ládi rozprávěl, že jej nosím všude s sebou v brašně od foťáku
Kdyby jsi nevolala mojí mamce a ta nevolala "ZÁCHRANKU JIHOMORAVSKÉHO KRAJE" s policejním doprovodem ZE STRÁŽNICE. V klidu by jsi mohla být se mnou v kuchyni a dívala se na fotky a videa z Brna, které bych jen stáhl do počítače a video bych jen nechal počítat přes noc. Šli by jsme spolu o půl jedenácté spát. Jinak s Tisercinem nejde moc sex, ale máme našeho Bleka :) Určitě bych ti udělal tuto společnou radost alespoň takto.
Takže teď jsme jen kamarádi o čem jsi rozhodla Ty. Já si myslím, že bát se mě nemusíš, že bych tě nerespektoval a nectil tě jako skvělou ženu s níž jsem téměř rok chodil a trávil s tvou rodinou hodně času. Mezi tím co píšu tento příspěvek, jsi mi napsala, že píšu pořád jen o sobě. Náš vztah je již minulost, ale psal jsem ti i předtím a pro tebe, víš že mám pořád tu knížku, kam jsem psal pro tebe vždy jeden list, který byl jen a jen pro tebe a psal jsem o nás o našich společných plánech o tom jak se mi líbíš, jak dokážeš být hezká a milá i pro ostatní, jaká jsi dobrá máma pro tvé děti.
S tím, že se nemáš za co omlouvat, záleží na tobě, ale je to podobné, jako by jsi si myslela, že když do polévky dáváš sůl, může být polévka 3x slanější lepší - co pravda může být, jestli nakonec není lepší dát tam kromě normální dávky soli i trochu pepře. Moje dávkování léků je takovéto vaření to moje bych dvakrát dal tučné a podtržené, protože jej určuje doktor a na základě předešlých zkušeností já sám s vědomím doktora.
Poznal jsem teď v léčebně hodně nových lidí a i těch co mají moji diagnozu. Všichni máme problémy ve vztazích. Málo žen dokáže člověka s bipolární poruchou co je v mánii snést a v depresi mu zase říká, že je líný. Jsou však co vím dvě výjimky co potvrzují, že to jde a tím je Zdeněk Kuča a Jirka Bryen. Ti mají fungující rodinu i s dětmi.
Já si tedy budu dál zkoušet najít nějakou ženu co by do toho šla se mnou s takovým jaký jsem a dám si pozor abych nemluvil jen o sobě jak říkáš Laďko :) Já ostatně o sobě určitě méně mluvím a více píšu :) asi je to tím, že se tak více umím vyjádřit a píšu všemi deseti.
Teď příkladně jaký jsem sobec - věnuji paní Kolenkové vdově mého učitele Fyziky pana Kolenka svoje sešity, které jsem naskenoval a dal tam na přední list fotku pana Kolenka s věnováním a poděkováním za to co mě naučil. Za ten rok co jsem byl s tebou Laďko, jsme společně udělali mnoho blahopřání - no jo jsem sobec co píše mluví a myslí na sebe :) a nemám nic jen přátele a kamarády.
Dál budu psát v Kroměříži....
Napsal jsem ti Ládi email a v něm mimo jiné i
" Nelituji ani jediné chvíle co jsem byl s tebou. Laďko, jsi výjimečná žena a lituji jen chvil, co jsem s tebou nestrávil."
Dál budu psát o sobě:
Tady je půlhodinové video moje první selfííí fidejoo na policiii.
Přijde mi to zajímavé, když člověk vytočí 158 co pro něj někdo po telefonu udělá a co potom pro něj udělá když už zvedne zadek a přijde na policii osobně.
Řekl bych, že Hodonínská policie je zakletá - bohužel. Po patnácti minutách jsem už mluvil s právníkem a potom je zajímavá reakce policisty na recepty - tedy recepčního.
Nebyl jsem schopný za hodinu a půl vyřídit banalitu "pětiminutovou", zadat policii práci - aby mi našla moje vlastní knihy - knihy co jsem napsal sám a moje DVD pracovní sešity, lékařskou zprávu od provedeného chirurgického zákroku a podobně. Nenahraditelné originály velké mimo jiné mé osobní morální hodnoty.
Sem můžeš Laďko napsat komentář
OdpovědětVymazat