Dobrý den pane Řičánek,
v rámci nějakého postupu jsem vytvořil hodnocení z něhož jsou nějaké
výstupy a tak dále a tak dále. Jak sám vidíte, sám nevíte o čem to
vlastně píšu a co jsem tím chtěl říci. Naše výpovědní řízení se neslo
v podobném duchu. Nevím co jste chtěl nějakýma větami říci. Bylo to
samé "a tak dále a tak dále".
Jak víte nejsem dnes v práci. Jsem nemocný a beru na noc tabletky.
Bylo to však jen jednu noc co jsem skoro vůbec nespal a od tří hodin
čekal do pěti, abych mohl vstát. Rozhodl jsem se jít k lékaři protože
mám problémy zvládat práci pod tlakem a řekl jsem mu co všechno se v
poslední době stalo. Řekl jsem pravdu. Stejnou pravdu jsem řekl i Vám
když jsme spolu seděli a nutil jste mě podepsat výpověď se zdůvodněním,
že se jedná o nejlepší variantu rozumného odchodu z firmy. Řekl bych,
že jsem z toho co jste řekl nakonec rozuměl všemu.
V příloze najdete jedno hodnocení s "výstupy". Je to hodnocení šest
let staré, kde hodnotí mě, moji povahu a osobnost. To jak jednám s
lidmi. V textu najdete i slovo "altruismus". Musím se přiznat, že jsem
si je musel vyhledat ve slovníku.
"Ohled na prospěch druhého patří ke společenské povaze člověka a
lidská socialita, schopnost spolupráce a solidarity je základem jeho
evolučního úspěchu". "Britský myslitel Herbert Spencer začal uvažovat
o "čistém altruismu", to jest postojích nebo jednáních, která by
sledovala výlučně prospěch někoho jiného, případně ještě spojený s
vlastní ztrátou. Vzhledem k již zmíněné společenské povaze lidského
života se taková jednání mohou vyskytovat jen zcela výjimečně: za
běžných okolností je prospěch příbuzného, přítele, spolupracovníka,
spoluhráče atd. vždycky do jisté míry i prospěchem vlastním. Ale i
mezní případy, kdy někdo za cizího člověka položí život, lze vždycky
vysvětlit tak, že je to ve prospěch nějakého většího celku, národa,
lidstva - anebo že vlastní prospěch spočívá v tom, že se na takového
člověka nezapomene, že si získal pověst nebo slávu. Představou čistého
altruismu tedy dovedl Spencer altruismus ad absurdum, takže pak snadno
ukázal, že nic takového neexistuje. Z toho pak neoprávněným zobecněním
vyvodil, že každý altruismus je jen skrytý a neupřímný egoismus. Potud
je tedy diskuse o čistém altruismu a egoismu spíše problematická,
neboť oba pojmy nelze od sebe odlišit a žádný z nich nelze vykázat."
Jinými slovy to znamená asi tolik, že pokud pracuji v týmu hájím svůj
tým, svou firmu a svou zem nebo zem ve které pracuji. Bojuji za
společný úspěch ne jen za svůj osobní. Podporuji ty schopnější a
šikovnější než jsem já sám, abychom společně dosáhly dobrých výsledků
a to jak ve sportu, v práci nebo v osobním životě. Myslím si, že toto
všechno ve firmě Liko-s funguje. Můžete to posoudit sám na případu,
který se stal při školení "nových pracovníků". Jsou tam totiž jisté
věci o který jsem se nikde před nikým nezmiňoval, ale které by se zase
neměli brát jako samozřejmost. Když pominu to o čem se nejvíce mluví
tedy o mě, můžu mluvit o ostatních lidech a jejich díle skládanky s
výsledkem, že jsem dostal výpověď.
Na školení nových pracovníků jsme jeli tři. Kdežto na školení
technických pracovníků jen dva a mohli jsme vyjet o den dříve a
přespat v Brně, abychom byly na školení najezení a hlavně včas.
Řidičem jsem byl já, i když měl pan Michalec auto napsané na sebe. Má
problém se řízením za šera a v noci. Má operované oči. V učebně "Žívé
místnosti" jsme byli mezi prvními - na dálnici jsme předjížděli ještě
pana Hrbka, ale ten nás před Slavkovem ještě dohonil. Vím jak ta
Octavie se kterou jsme jeli zhruba jezdí. Má špatné brzdy a skutečně
jsem s ní jel za hranicemi bezpečné jízdy jestli se v tomto případě
dá vůbec o něčem takovém hovořit. Brzdit přece potřebujete v každé
rychlosti, ale určitě ve vyšší může dojít k většímu průseru.
Na další školení nových pracovníků jsme už jeli ve třech. Tím třetím k
nám byl pan Lukáš Šmíro. Krom toho, že jsme vyjeli v den školení, měli
jsme ještě za úkol stavit se ve firmě Bosch u Jihlavy, zaměřit nějaké
rozbité dveře. Jak vidíte píšu v množném čísle ale jen proto, že jsme
tam skutečně jeli všichni tři avšak s tím rozdílem, že já jsem seděl v
zadu. Neřídil jsem a ani žádný úkol krom toho dostat se do Slavkova
včas jsem neměl. Nicméně u zaměřování jsem měl alespoň foťák na mobilu
a dveře vyfotil. Jeli jsme tam taky bez metru, když nepočítám to co
mám na svém švýcarském nožíku. Zase píšu v množném, ale já jsem úkol
zaměřovat neměl. To, že jsme u Jihlavy bloudili zase nebyla moje
chyba. Kdyby na to přišlo já i pan Michalec máme osobní navigace v PDA
a IPhone a když jsem řídil já ze Slavkova do Prahy tak jsme je
zkombinovali a využili, ale ani jeden z nás neřídil. Zároveň když jste
v kanceláři vysvětloval panu Šmírovi cestu mohli jsme polohu a mapku
vytisknout z internetu. Metr jsme mohli nějaký koupit, prostě bylo
toho hodně co se mohlo a neudělalo a asi proto, že už to bylo po
pracovní době a nám všem dohromady to už tak nemyslelo. Nakonec jsme
však všechno i přes překážky zvládli - nebo to zvládl pan Šmíro s
panem Michalcem - já jsem se jen vezl a dělal u zaměřování fotky.
Třeba nejsem tak dobrý řidič jako pan Šmíro, ale řekl bych že na
rychlosti a sešlápnutí plynu nic na zkušenostech není. Dokáže to
každý. Zabrzdit však už může být u rozbitého auta problém. O tomto
problému s konkrétním autem ví kopa pracovníků, ale dál se s tím autem
jezdí. Patrně se čeká, až brzdový kotouč praskne a někdo se v takové
autě zmrzačí. Jak vidíte je toho kopa co se mohlo s panem Musilem
řešit, ale neřešilo.
Nejsem nějaký podvraťák abych dával od viny ruce pryč. Zároveň jsem si
však nenechal líbit to, že jsme udělali něco zásadně španě. S panem
Musilem jsme mohli všechno vyřešit jen mezi námi co jsme se opozdili.
Mohl si nás vzít stranou a říct, že takhle by to pánové nešlo. My by
jsme na to nic nenamítali a vinu uznali. Mohli jsme jet skutečně
vlakem, který ve většině případů jede na čas a do Jihlavy mohl jet
někdo jiný, kdo by to měl po cestě. Takže toto je celý problém. Řekl
bych, že i pan Musil udělal v tomto smyslu chybu.
Panovi Musilovi posílám fotku brzdového kotouče. Ne, že bych nějaký
kotouč schválně kvůli tomu rozbíjel, ale stal jsem se spoluzachráncem
při jedné dopravní nehodě ne tak daleko od Slavkova. Zdravotní
sestřička pospíchala ráno do práce a něco se stalo, že sjela z cesty.
Měla štěstí, že se trefila mezi dva stromy a bouchli jí airbagy. Měla
otřes mozku, na čele celkem velkou díru a byla v šoku. Do příjezdu
sanitky jsem ji hladil po zádech.
Na silnici potom bylo všechno možné na co jí třeba nejvíce záleželo,
svačina, peněženka, peníze, doklady a taky tento kousek brzdového
kotouče,který jsem si pro připomínku toho všeho nechal. Doklady a
roztroušené peníze dostala paní, když ji nakládala sanitka do klína.
Třeba jela taky na nějaké školení a nefungovaly jí správně brzdy nebo
jen závodila o to kdo bude někde první. Tak to skutečně nevím...
Pan Musil nám dával na školení Vás jako vzor toho, kdo za firmu potí
krev, řekl bych že jsem rád, že to není doslova a skutečně rád jsem se
s Vámi v to pondělí potkal. Nemůžu si však odpustit jednu drobnou
poznámku. Pan Musil, pan Polák a pan Coufal, čekali na nás (na tři
lidi z jedné a té samé firmy) půl hodiny. Já sám, jsem na Vás v to
pondělí čekal bezmála tři hodiny. Přijel jsem totiž o něco dřív. Za tu
dobu jsem se pečlivě připravil na nacházející jednání. Měl jsem
půjčený zákoník práce a mohl vám udělat přednášku o tom jak se z
pracovníkem podepisuje výpověď. Neudělal jsem to. Myslím si, že každý
má své pracovní priority jinak postavené. Vážím si Vás i vaší práce a
i to, že jste se když jste mě viděl přeze všechno usmál, bylo to lepší
než nějaká omluva za pozdní příjezd.
Z toho co jste mi řekl, jsem si vytvořil takový obrázek, že by byla
vyslovená provokace, kdybych ve firmě dál pracoval. Je to hlavně o
tom, jak se zachoval pan Musil, o tom, že mě vykázal ze školení aniž
by k tomu měl vážnější důvod než ten, že tak mohl učinit. Mohl nás
však vykázat všechny tři a byla by situace taky vyřešená. Všichni tři
jsme dojeli pozdě. Možná, že kdybych Ťomášovi Michalcovi nepůjčil na
školení svou firemní košili, zpozdili by jsme se ještě víc. Tito
pracovníci mají u firmy Liko-s budoucnost. Jsou to ti na kterých firma
stojí. Zároveň je to i naše představenstvo a ostatní pracovníci.
Myslím si, že všichni svou práci na svých pozicích zvládají skutečně
velmi dobře. Nechci se mezi vás vtírat a předkládat nějaké své názory.
Nikdy jsem to nedělal. Nicméně pokud si představíte mě, pana Michala
Jelínka, Tomáše Hrbka a Laďu Ravase, můžete si udělat obrázek o tom co
a jak by klapalo, kdo s kým může úzce spolupracovat. Máte pane Řičánek
pravdu v tom, že moje kariéra u firmy skončila, protože ani já už
nechci ve firmě Liko-s dál pracovat. Nechci se před lidmi, kterých si
vážím úplně znemožnit. Nechci nikoho svou přítomností zatěžovat. Mrzí
mě to. Nechci aby si o mě někdo ve firmě pucoval boty i když je to
třeba nadřízený a mohl by si to dovolit. To že jsem zašel k doktorovi
a nechal si napsat neschopenku není projevem nějaké slabosti, ale
důstojného odchodu. Může se o mě říkat cokoliv, ale byl bych rád, aby
jste alespoň Vy věděl jak se věci mají. Dobrovolně jsem šel na své
dvouměsíční domácí vězení, kdy krom vycházek nesmím z domu ani na
krok. Odmítám všechny telefonní hovory a s žádnými lidmi z Liko-su
myslím nemám zapotřebí už nic řešit.
S pozdravem,
Jaroslav Nešpůrek
Nějaké hodnocení s výstupy
Zaměřování dveří
Fragment roztříštěného brzného kotouče
Toto je nejzajímavější věc ze školení - tj. rozdělení lidí ve společnosti na výkonné nevýkonné - slušné a neslušné a shnilé jablko, od kterého se můžou nakazit ostatní
Vaše osobní zkušenosti
Počet zpráv: 2 - upravil jsem příjmení uchazeče o zaměstnání. Jednalo se o soukromou zprávu.Novák Jiří [ CZ ]
19. ledna 2012 15:44
Odpovědět-komu: "Novák Jiří [ CZ ]"
Komu: j.nespurek@seznam.cz
Dobrý den p. Nešpůrek,
mám jít za nedlouho na pohovor k firmě LIKO-S jako technicko-administrativní pracovník. Našel jsem si, že jste tam nějakou dobu dělal (http://zlatapastelka.webnode.cz/profesni-zkusenosti/technik-asistent/).
Mohl bych Vás požádat, zda byste mně nesdělil jen krátce, jak na Vás ta práce, a firemní kultura vůbec, působila? Nebo mohl byste mně sdělit, jakým "nástrahám" bych případně v této firmě nejspíš určitě musel čelit?
Děkuji za Váš čas a za odpověď,
Jiří Novák
Jara Nešpůrek
19. ledna 2012 19:36
Komu: "Novák Jiří [ CZ ]"
Zdravím Vás pane Novák,
jsem rád, že mi v této věci píšete a pokud bych byl nesrozumitelným, neváhejte se zeptat na co bude potřeba. (asi potřeba určitě nebude)
Firma LIKO-S je jednou z nejlepších firem ve kterých jsem kdy pracoval - taky si toho patřičně vážím, ale taky je poslední, kde jsem pracoval, než jsem to dopracoval do invalidního důchodu, protože jsem prostě neměl na výběr a odejít z firmy tímto způsobem bylo pro všechny nejlepším řešením.
Celé co tam v sekci Wohnouti v podstatě píšu je jeden můj a to zdůrazňuji můj velký problém, jinak bych pravděpodobně ve firmě LIKO-S ještě pracoval, nebo bych tam nepracoval vůbec. U pracovního pohovoru jsem neřekl, že užívám léky, které ovlivňují moji náladu. Jedná se v podstatě o to, že nejsem při braní těch léků dostatečně bystrý, akční a mám trochu zpomalené reakce jinými slovy unavený. Není to jako zlomená noha, které si každý všimne, ale po čase si toho člověk přece všimne a všiml si toho i pan Řičánek - můj tehdejší přímý nadřízený. Měl jsem pracovní smlouvu na dobu neurčitou se zkušební dobou tři měsíce, když mi po třech měsících chtěli prodloužit zkušební dobu o další tři měsíce (s dodatkem ke pracovní smlouvě) přistoupil jsem, že mě budou "testovat" ještě další dobu a pak se ukáže. No a asi za měsíc se stalo to, co se stalo a je napsáno v příspěvku, tedy, že jsme jeli na firemní školení a přijeli o půl hodiny pozdě aniž by jsme se omluvili (jeli jsme tři) kvůli jiným pracovním úkonům, kvůli tomu, že jsme neměli metr, a byli tak blbý že snad ani tužku, kvůli tomu, že řidič neměl navigaci a taky kvůli tomu, že auto nebylo v dobrém technickém stavu. Jak vidíte, nebylo to kvůli tomu, že tajně po nocích lupkám antipsychotika, ale prostě kvůli tomu co se může normálně stát, jen s tím rozdílem, že kdybych si práci i cestu organizoval sám, určitě by se toto nestalo a kdybych za opoždění mohl, určitě bych se omluvil.
Moje rada jakou Vám můžu dát je ta, že by jste měl každopádně jít na výběrové řízení a o nabídnutou práci se ucházet jak Vám budou síly stačit a počítat s tím, že jaký elán předvedete, budou po Vás chtít předvádět každý pracovní den. Firma LIKO-S je stabilní firma plná moc šikovných lidí, kteří jsou zvyklí pracovat v týmech a zodpovědnost s precizním přístupem, který je orientovaný na zákazníka je skutečně příkladný. Jako technicko - administrativní pracovník budete zatěžován především psychicky. Musíte se připravit, že skutečně nic není zadarmo a za slíbené peníze si práce vezme svou daň. Myslím tím třeba rodina nebo osobní život. Rozhodně bych se ale práce s přesčasy nebránil. Když vedení zjistí, že skutečně svou pozici ovládáte, určitě Vás posléze náležitě ocení. Zároveň si ale dejte pozor na lidi, kteří myslí spíše než na společný cíl jen na ten svůj. Tím chci říci jen to, že by jste neměl ztrácet svou tvář a kdybych se já znovu ucházel o toto pracovní místo, určitě bych oznámil hned na začátku, že jsem psychicky nemocný, ale umím to, to, to, to, to a jsem takový a makový.
Další radou je, aby jste do výběrového řízení nelenil a prostudoval si firemní časopis. Je tam hodně informací o firmě, o službách a produktech, které dodávají. Když to zběžně nastudujete dva tři měsíce zpětně, tak máte určitě vyhráno.
Držím palce.
Přeji Vám pane Novák hodně úspěchů při hledání zaměstnání a pokud se po výběrovém řízení rozhodnete pro firmu LIKO-S taky dobrou náladu v příjemném kolektivu úspěšných lidí. :)
S přáním hezkého dne,
Jara Nešpůrek
Ps: Až teď jsem si všiml, že jste neviděl asi tu rubriku wohnouti co jsem na stránkách zavedl. Je tam veškerý odpad ke kterému se nechci vracet.
http://zlatapastelka.webnode.cz/zajmy-/wohnouti/likos/
... zkuste si to přečíst, poslechnout a posuďte sám:
"Ano, především na našich technicích dnes stojí odpovědnost za úspěšné realizace!!!"
Toto je video, které o mně natočili kamarádi Matin Joch a Ondra Robek. S tím co je na této stránce nesouvisí. Je z roku 2006 - to jsem ještě firmu Liko-s neznal a chystal jsem se ojet pracovat do Irska.
Toto video jsem o sobě v roce 2010 natočil já sám. Tady je v roce 2010 krásně vidět jak to dopadne, když odejdete do důchodu, invalidního důchodu III. stupně a jaksi hledáte nějakou práci jen jako brigádu aby jste přežili když čekáte půl roku na výměr a peníze kde nic tu nic. Jsem skutečně alergický, když už pracuji za třeba 50Kč na hodinu a někdo kdo mě na stavbě vinného sklepa pošle po tmě rozkopanou zahradou se vysrat do zahradního domku, kde žádný záchod ani není. To je potom sranda k posrání - však se podívejte... a taky si můžete k tomu přečíst projekt
Roky jinak z roku 2010, který ve videu zmiňuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat